Co znamená, že je pes reaktivní?

V posledních letech se mezi pejskaři často objevuje výraz "můj pes je reaktivní". Ale co to vlastně opravdu znamená? Není totiž pravda, že každý pes, který v určitých situacích zareaguje silněji, je automaticky reaktivní.

Reaktivita je vrozená nebo částečně naučená tendence psa reagovat přehnaně na určité podněty – například na jiné psy, lidi, zvuky nebo předměty. Skutečně reaktivní pes se i přes správné vedení a trénink dostává do stavu silného emočního přetížení, kdy přestává vnímat své okolí i svého majitele. Nejde tedy o problém "neposlušnosti" nebo "rozmazlenosti", ale o hlubší emoční reakci, kterou pes sám nedokáže ovládnout.

Je důležité rozlišovat mezi psem, který si není jistý a hledá podporu, a skutečně reaktivním psem. Mnoho psů, kteří se chovají "živěji" nebo "vznětlivěji", potřebuje pouze správné vedení, nikoli nálepku reaktivce.

Jak poznám, že mám reaktivního psa?

• Reaguje přehnaně na určité podněty (jiné psy, lidi, auta apod.).

• Ve stresové situaci ztrácí kontakt s majitelem, nereaguje na volání, povely.

• Projevuje známky velkého stresu – kňučení, štěkání, zmítání na vodítku, panické chování.

• Má vysokou vzrušivost – "naskočí" okamžitě a bez varování.

• Jeho reakce je často automatická – nespouští ji vědomé rozhodnutí, ale čistý impuls.

Například pes, který při spatření jiného psa okamžitě vybuchne štěkáním a skákáním na vodítku, se může dostat do takového emočního napětí, že přestane úplně vnímat své okolí. Často se objeví i agrese, která však nebývá zaměřená na zranění, ale spíše je výsledkem frustrace nebo strachu.

Není reaktivita jako reaktivita

Je potřeba si uvědomit, že ne každý pes, který se občas "rozčílí", je reaktivní. Stejně jako u lidí – i klidný člověk se občas naštve, aniž by trpěl poruchou regulace emocí. Pes, který byl například čerstvě napaden jiným psem, může dočasně reagovat přehnaně ze strachu – a časem se s pomocí správné práce zase vrátí do normálu.

Skutečně reaktivní pes vnímá svět jinak. Určité podněty ho vyvedou z rovnováhy natolik, že bez pomoci svého člověka nedokáže situaci zvládnout. Pro majitele je to často vyčerpávající a demotivující, protože pokrok bývá velmi pomalý a snadno se stane, že po jednom nepovedeném zážitku se pes "vrátí o několik kroků zpět".

Co reaktivita znamená pro trénink?

Pokud jste si jistí, že jste svého psa správně socializovali, nepodcenili jeho výchovu a on přesto reaguje extrémně na určité podněty, je na místě přemýšlet o tom, že se jedná o reaktivitu.

S reaktivitou se dá pracovat, ale vyžaduje to:

• trpělivost, protože změny přicházejí pomalu,

• důslednost, aby pes získal jistotu v předvídatelném chování svého majitele,

• pochopení, že psa nezměníte od základů, ale můžete ho naučit zvládat situace lépe.

Podobně jako člověk s ADHD se neučí "nebýt ADHD", ale hledá strategie, jak v běžném životě fungovat, i pes se reaktivitě musí naučit čelit vhodnými způsoby.

Je také klíčové chránit tréninkové pokroky – například vyžadovat od ostatních pejskařů, aby si své psy drželi u sebe, a chránit tak svého psa před nečekaným kontaktem, který by mohl jeho úsilí pokazit.

Proč jsou někteří psi reaktivní?

Reaktivita se může u psa vyvinout z několika důvodů:

• Genetická predispozice: Některá plemena (např. ovčácká, pracovní) mají přirozeně rychlejší a silnější reakce na podněty.

• Nedostatečná nebo nevhodná socializace: Pes, který nebyl v mládí správně vystaven různým situacím a podnětům, může být v dospělosti nejistý a reagovat přehnaně.

• Negativní zkušenosti: Napadení jiným psem, bolestivý zákrok nebo jiné trauma může u psa spustit reaktivní chování.

• Stres a frustrace: Přetížený pes, který nemá dostatek mentálního vyžití, odpočinku nebo má dlouhodobý stres, může vykazovat přehnané reakce častěji.

Důležité je vždy hledat příčinu, ne jen "napravovat" samotné projevy.

Jak začít pracovat s reaktivním psem?

Základem je vytvořit psovi takové podmínky, aby se co nejčastěji cítil bezpečně a v klidu.
Tady jsou klíčové principy práce:

• Budování vztahu – pes se musí naučit, že se na vás může spolehnout. Vaše klidné chování je pro něj majákem v bouři.

• Desenzibilizace a counter-conditioning – pozvolné vystavování psa spouštěči v takové vzdálenosti, kdy ještě zůstává v klidu, a zároveň spojování přítomnosti spouštěče s něčím pozitivním (odměny, hra).

• Učení alternativního chování – například místo štěkání na psa naproti, učíme psa podívat se na nás a odměníme ho za to.

• Kontrola prostředí – minimalizace náhodných setkání s tím, co psa přetěžuje. Lépe je trénovat v řízených podmínkách než čekat, co přijde.

• Správná fyzická aktivita – vybití energie formou klidných, smysluplných her a tréninků. Ne vyčerpávání psa do mrtva, ale chytré zaměstnání hlavy.

Co opravdu nepomáhá?

• Trestání reaktivního chování – trestáním stres jen zvyšujete, a problém tím nezmizí, ale prohloubí se.

• Ignorování emocí psa – reaktivní pes se necítí "zlobivě", ale špatně, ohroženě, frustrovaně. Nepotřebuje tvrdou ruku, ale vedení a pochopení.

• Vystavování psa "aby si zvykl" – nátlakové vystavení spouštěčům bez plánování ("prostě to vydržíš") je cesta ke zhoršení reaktivity, ne k jejímu překonání.

Na závěr

Reaktivita není vada ani selhání. Je to charakterová vlastnost, se kterou se dá pracovat – ale jen tehdy, pokud k ní přistupujeme s respektem a trpělivostí. 

Pes, který je reaktivní, potřebuje majitele, který ho nezradí v jeho nejzranitelnějších chvílích.