Kdy trénovat se psem? Vždycky! 

Když se řekne "trénink se psem", spoustě lidí naskočí obrázek cvičáku, povelů, pamlskovníku a soustředěného psa. 

Výcvik jako taková "výjimečná událost" – něco, na co si musíme najít čas, připravit se, odložit ostatní povinnosti… Jenže pravda je trochu jiná.

Nejvíc se toho pes naučí mimo lekce. Na procházce. Na zahradě. V čekárně u veterináře. Před výtahem. V běžném životě.

Protože výcvik není jen o tom, co psa učíš vědomě. Je o tom, co si z každé situace odnese. A to se děje denně. Chtě nechtě.

Procházka není jen venčení. Je to lekce komunikace.

Každá procházka je malý trénink. Ať chceš, nebo ne.

Když se zastavíš a počkáš, až se pes přestane tahat a vrátí se k tobě – trénuješ.
Když mu dovolíš táhnout a stejně ho necháš jít kam chtěl – taky "trénuješ". Jen možná něco jiného, než bys chtěla.!

Pes se totiž učí z toho, co funguje. A pokud funguje tahání, skákání, ignorace… bude to používat znovu. 

Stejně tak, pokud se mu osvědčí klid, vnímání tebe a spolupráce – bude volit tyto strategie čím dál častěji.

Co všechno se počítá jako trénink?

• Pes se na vodítku zklidní, když zpomalíš? → Pracujete na chůzi v klidu.

• Počká, než si očichá pejska? → Trénujete sebekontrolu.

• Zastaví se u přechodu a čeká s tebou? → Posiluješ bezpečné návyky.

• Otočí se na tebe, když něco zahlédne? → Pracujete na pozornosti a kontaktu.

A to všechno se děje naprosto přirozeně. 

Bez toho, že bys měla kapsy plné pamlsků nebo odříkávala povely jako básničku. 

Stačí, že si těch momentů všímáš a reaguješ na ně.

Výcvik není oddělený od života. Je to jeho součást.

Není potřeba každý den vyčlenit půl hodiny "na výcvik". Pokud to jde – skvělé! Ale pokud ne, neznamená to, že se nic neděje.

Právě naopak.

Největší pokrok často přichází v těch běžných chvílích. Když pes zvládne projít kolem rozruchu bez tahání. Když tě sám od sebe sleduje. Když se zastaví a podívá se na tebe, místo aby vystřelil za psem.

Tohle není drobnost. To je to, co tvoří vaše každodenní fungování. 

A právě tyhle momenty rozhodují o tom, jaký pes bude po tvém boku za měsíc, za půl roku, za dva roky.

Malé úseky, velký efekt

Není nutné, aby každá procházka byla výcvikový dril. Naopak. Stačí se soustředit na krátké úseky a konkrétní situace. 

Tady je pár příkladů, jak to může vypadat v praxi:

• Prvních 10 metrů po vyjití z domu → chůze v klidu a v kontaktu.

• Když potkáte psa → zastavit se, natrénovat klid a vnímání.

• Cesta zpět domů → volnější režim, ale stále s občasným připomenutím přivolání nebo tempa.

Díky těmto malým "vsuvkám" pes získává zkušenosti, které může přenášet do dalších situací. 

A ty vlastně trénuješ, aniž by sis musela odškrtávat body z plánu.

Každodenní kousky skládačky

Výcvik nemusí být složitý. Nemusí být dokonalý. Ale měl by být konzistentní. 

A co je nejdůležitější – měl by zapadat do vašeho života.

Pokud pes ví, že platí pravidla i mimo lekce, že s tebou může komunikovat kdykoliv a že každá situace může mít hranice i řešení, začne se podle toho chovat.

Co si z toho vzít?

• Pes se učí pořád. Nejen tehdy, když máš v ruce pamlsek.

• Každá procházka je příležitost – buď ji využiješ, nebo přenecháš iniciativu psovi.

• Nemusíš trénovat hodinu. Stačí pár uvědomělých reakcí každý den.

• Buď čitelná, důsledná a všímavá. To je základ všeho.

Až půjdete příště ven, neříkej si "jdeme se vyvenčit".

Řekni si: "Jdeme spolu trénovat. Tak jako vždycky. Jen trochu jinak."